Založit webové stránky nebo eShop

č. 5 - Nemocný pejsek

 

 PŘÍBĚH PÁTÝ: NEMOCNÝ PEJSEK

Stejně jako se u lidí říká, že nemoc nechodí po horách, ale po lidech, zrovna tak bychom to mohli říct i my, pouze s tím rozdílem, že jsem začal stonat já - Irísek.

 

         I když jsem do dnešního dne byl naprosto zdravý a veselý pejsánek, tak se mi přihodila zvláštní věc, která mě moc vyděsila. Stalo se to den před Silvestrem, tedy 30.12.2014.

        Stejně jako každé ráno, tak i dnes, jsem se probudil a chtěl jsem napapat. Vzbudil jsem tedy paničku, aby mi šla udělat snídani. Moc jsem se těšil, ale nejdříve jsem se šel raději ven vyčůrat. Panička mi připravila syrové masíčko a strouhanou zeleninku. Moc mi to chutnalo a byl jsem moc spokojený, tak jsem si ještě s plným bříškem šel dát 2 hodinky spánku. V 9 hodin většinou všichni vstáváme, když jsme doma a nejdeme do práce. Tak i dnes jsem šel vzbudit páníčka, aby mě hladil, jako to dělá vždycky každé ráno. Po chvilce hlazení jsem to už nemohl vydržet, běžel jsem ke dveřím u spíže, kde má panička pro mě schovaná sušená vepřová ouška. Panička šla a jedno ouško mi dala. Šel jsem si ho do obýváku sníst a pak jsem přiběhl zpátky do ložnice. Rodičové ještě chvilku leželi v posteli, tak jsem si lehl k nim. Za chvíli se mi ale udělalo špatně. Neumím to popsat, protože se mi to nikdy před tím nestalo. Nevěděl jsem, co se mi to dějě. Běžel jsem znovu do obýváku a chtěl jsem si sednout do křesla. Vyskočil jsem tam a dál si už nic nepamatuju. Všechno další už říkala jenom panička, já byl v bezvědomí.

      Panička ještě podřimovala, když jí vzbudil páníček křikem. Ona se lekla a ptala se, co se stalo? On jí říkal, že křičel na mě do obýváku, co že to tam dělám za rány. Nezdálo se jí to, taky se bála, jestli na mě třeba něco nespadlo, proto vstala a šla se na mě podívat. Já seděl vzorně v křesle s hlavou položenou na opěradle, stejně jako vždycky před tím a díval jsem se oknem ven na zahrádku. Panička se uklidnila a pohladila mě po hlavičce. Promluvila na mě, jenže já nic. Podívala se pořádně a zjistila, že jsem počůral křeslo. Tak mi zvedla hlavičku a zjistila, že se nehýbu, že nedýchám, že prostě vůbec nereaguju...jenom koukám. Honem zakřičela na pánečka, on přiběhl a divil se, co se děje. Zacloumal se mnou, ale já byl bez sebe, jenom hlavička mi spadla na stranu. Volal na mě... " Irísku, Irísku, co je s tebou ?". Podíval se na paničku a jen ze sebe vyrazil.. " On je mrtvej".  Panička mu ale odpověděla, že to není pravda, že mi srdíčko slabě tluče. Okamžitě mě oba začali oživovat. Masáž srdíčka stále dokola, znovu a znovu. Bez výsledku. Pak mi páníček chytil hlavu, roztáhl tlamičku a vdechl do mě. Já jsem popadl dech a začal jsem se probouzet k životu. Za chvilku už jsem běhal po bytě jako by se nechumelilo. Rodičové v pyžamu se mnou jeli hned na veterinu k naší paní doktorce, která mě prohlédla, poslechla srdíčko, vzala mi krev na vyšetření. Protože nic nenašla a já rošťačil, poslala nás v klidu domů. Žádná diagnóza zatím nepadla. Vyšetření krve neukázalo nic zvláštního, všechno bylo v pořádku. Takže jsme se zase uklidnili a řídili jsem se radou paní doktorky. Vyčkávat. Třeba to byl záchvat vyjímečný  a nebude se opakovat.

      Všechno bylo normální. Irísek byl veselý, hravý, prostě všechno bylo jako dřív celých 20 dní. Ten den, bylo to pondělí 19.1.2015, jsme byli po Vánocích první den všichni v práci. Irísek byl doma sám,  stejně jako všechny dny před tím. Já přijela první a Irísek mě neuvěřitelně vítal. Skákal a olizoval mě, stále mi chodil u nohy a nechtěl se ode mě hnout. Dostal piškotek za to, že byl doma tak hodný a šli jsme spolu do ložnice. Nechtěl jít na svůj pelíšek a já si teprve teď všimla, že je mokrý. Bylo mi to divné, protože za celé 4 roky to nikdy neudělal. Myslela jsem si, že se počůral, protože to nevydržel. Nic jsem mu  neřekla, nenadávala jsem, jen jsem pelíšek vzala, že ho dám vyprat. Jenže jak jsem ho vzala do ruky a nadzvedla ho, všimla jsem si velké louže za pelíškem pod postelí. Přemýšlela jsem, co to je a až za chvíli mě to došlo. Byla to velká skvrna od slin. Najednou mi před očima proběhlo všechno, co se tu stalo. Náš chudáček Irísek prodělal druhý záchvat. Manžel přijel z práce domů, naložili jsme Iríska a jeli na veterinu. Paní doktorka mu vzala moč a krev na vyšetření znovu. Poslechla srdíčko, změřila teplotu, vyšetřila pohmatem bříško, prstem prostatu....všechno v naprostém pořádku. Objednala nás za týden na kontrolu a RTG. Budou i výsledky krve. Všechny byly v naprostém pořádku. I rentgen celého těla neukázal nic neobvyklého. Další den ještě provedli sono celého těla, také vše negativní.

       Zase bylo všechno v pořádku, celý týden byl Irísek v báječné náladě. Až v sobotu ráno 24.1.2015 se zopakoval stejný scénář jako u prvního záchvatu. My jsme ještě leželi v posteli, Irísek zbaštil svoje ouško, ale už nedošel do obýváku na křeslo, ale plácnul sebou hned za dveřmi ložnice na koberci před koupelnou. Páníček zase volal, co to tam dělá za rány. Já vylítla, vlastně vylítli jsme všichni. I Mirek přiběhl z podkroví, protože to slyšel. Tentokrát jsme viděli všichni jak sebou škube, slintá i jak pod sebe čůrá. Trvalo to 20 vteřin, naštěstí to přešlo brzy a už vstával. Nevěděl, co se to s ním děje. Byl vyděšený, dlouho mi chodil u nohy a nechtěl se ode mě hnout ani na krok. Znervózněla jsem, protože se doba mezi záchvaty zkrátila na 6 dní. Nicméně i po okamžitém telefonátu z paní doktorkou, která nás uklidnila, že to není akutní, že nechce nasazovat chemickou léčbu, když vlastně není známá příčina těch záchvatů, jsem se s ní domluvila na rychlé alternativní léčbě. Po doporučení a odsouhlasení této léčby paní doktorkou jsem hned objednala po internetu květinovou esenci na prostorovou aromaterapii i s difuzérem na její aplikaci od Dokonalé lásky. Také olejíček na vtírání do kůže pro pejsky s epilepsií a hlavně olej na okamžité zastavení záchvatu. K tomu ještě na doporučení olej ze lněných semen, který při smíchání s tučnou bílkovinou jako je tvaroh, jogurt nebo cottage sýr, působí jako výborná prevence proti záchvatům a k regeneraci mozku. Další věc se kterou jsme vůbec nepočítali bylo vyloučení všech cukrů za stravy. Znamenalo to nedávat žádné ovoce, těstoviny, žádné piškotky a také ne žádnou mrkev. Celý týden jsem ležela v odborné literatuře a studovala použití přírodních léčebných metod.

     Všechny objednané přírodní produkty od "Dokonalé lásky " měly přijít poštou v úterý 28.1.2015, ale nepřišly. Zato Irísek si neodpustil další záchvat, už po 4 dnech. Tentokrát jsem si všimla, že odešel na chodbu a dlouho tam jen tak stál. Šla jsem tedy za ním, mluvila na něj a najednou jakoby ztvrdnul, převrátil se na bok a dál už to bylo stejné jako vždycky. Máchal pacičkama jakoby běžel, počůral se, tentokrát měl i křeče v čelistech a hodně slintal. Obložila jsem ho polštářema, aby si neublížil, hladila ho a mluvila na něj tlumeným hlasem. Za chvíli bylo po všem a Irísek vyskočil a chtěl jít na procházku a hlavně chtěl nažrat.

      Druhý den ve středu přišel dlouho očekávaný balíček a já ho z nadšením rozbalovala. Všechno ještě jednou důkladně pročetla a ihned jsem začala aplikovat. Jako první byl na řadě olej ze lněných semen. Ručním mixérem jsem připravila lehkou svačinku z 1 dílu oleje, 1 dílu tučného tvarohu a 1 dílu cottage sýru. Irísek vyluxoval misku. Jako další bylo vetření olejové esence do kůže nad kořenem ocasu a v zátylku a jemná masáž cca 10 minut. Irísek jen ležel v pelíšku a slastně mhouřil oči. Poslední procedurou byla dnes již zmiňovaná květinová prostorová aromaterapie vonné esence pomocí difuzéru. Irísek neuvěřitelně chrupal celé 2 hodiny v pelíšku a ani se nehnul.

     Všechny tyto procedury provádíme denně pravidelně ráno a večer. V 5 hodin snídaně a sušené ouško, páníček odchází do práce a já naliju 1 kávovou lžičku masážního oleje do ruky a vtírám Irískovi do kůže na prdýlce a za ouškama. Kapu 8 kapek vonné esence na filtr difuzéru, zapínám ho a celé 3 hodiny relaxujeme, inhalujeme a spíme. Irísek to nefláká a poctivě spí. Potom odcházím do práce já. Přijíždím ve 13 hodin. Odcházíme ven na louku se vyběhat, po příchodu domů je oběd. Kolem 15 hodiny jdeme ještě jednou na procházku a vyhlížíme pánečka až pojede z práce. Někdy přijede dřív a jde s námi také. Potom udělám svačinku ze lněného oleje a tvarohu. Potom si hrajeme a večer v 18 hodin zase zapínám na 2 hodiny difuzér a inhalujeme, ještě u toho masírujeme. Toto je náš každodenní léčebný plán. Všechno probíhá hladce, Irísek vypadá klidněji a vyrovnaněji.

      Naše léčba probíhá již čtvrtý den. Je nedělě 1.2.2015 a jako vždy odcházíme okolo 15 hodiny na procházku na louku. Irísek lítá za talířkem jako nikdy před tím. 15 minut intenzivního běhu. Já ho pak raději přivolala, připnula na vodítko a se slovy " jdeme domů" jsme se oba otočili směrem k silnici. Najednou vidím, že na mě divně kouká a stáčí hlavičku do strany. Říkám " tak jdeme" a on místo ke mě šel ode mě pryč a potom znovu. Říkala jsem si, že je to divné a tak jsem si sedla na bobek. On ke mě přišel, sedl si ke mě zády s hlavičkou skloněnou k zemi a já jsem jen cítila, jak  zase ztvrdnul a sesunul se mi do klína. Já hned zařvala na syna, který venku zpravoval auto, aby hned donesl kapky na zastavení záchvatu. Mirek byl ve vteřině u nás. Nakapala jsem pár kapek do dlaní, promnula, vytvořila z dlaní provizorní masku a nasadila Irískovi na tlamičku a čumáček. Stačil jeden velký vdech a Irísek vstával a odcházel domů. Dnes to byl minizáchvat oproti těm všem minulým. Žádné cukání nohama, žádné slintání, počůrání ani žádné jiné křeče. I jeho celková kondice po záchvatu byla o 100% lepší. Když nic, tak se alespoň doba mezi záchvaty nezkracuje a je stejná. Z toho vyplývá jediná věc. Ono to funguje už po 4 dnech aplikace!!

      Zatím stále aplikujeme a zažíváme období klidu......uvídíme, co bude dál. Při kontrole na veterině doktorka projevila obrovskou radost z účinků této aromaterapie a sdělila nám, že pokud se záchvaty podaří udržet v rozumné míře bez chemických léků, bude to pro pejska rozhodně šetrnější a také další vyšetření mozku a mozkomíšního moku včetně magnetické rezonance, kterou navrhovala jako poslední možnost,  že nyní již doporučuje odložit na neurčito. Stále totiž není přesvědčená, že je to klasická epilepsie. Spíše to vypadá na záchvaty získané nějakým traumatem. Když jsme jí řekli, že Irísek byl jako štěně rozervaný vzteklým NO a že to málem nepřežil, poznamenala jen, že to trauma mohl mít v sobě a že ho jenom něco nastartovalo. Ptala se nás, co se mohlo stát. No a jediné , co nás napadlo bylo to, že jsme přesně v tom termínu začali doma s velkou rekonstrukcí domu. Nic nebylo na místě kde byl zvyklý. Voda jinde,  žrádlo jinde, nebylo kam šlápnout a on stál stále nad námi, protože je zvyklý být pořád u nás. Do vyčerpání se díval, jak nahazujeme, jak malujeme a potom vždycky padnul za vlast. Tím prý to mohlo být také. Uvidíme. Budeme inhalovat, uklidňovat a masírovat, dokud to jen bude možné a dokud to bude fungovat.... Irísku drž se a uzdrav se nám...

          Doufám, že to nezakřiknu, ale po 10ti dnech poctivé přírodní léčby masážemi olejovou esencí a inhalacemi pomocí květinové prostorové aromaterapie se nám podařilo ohromné zlepšení Irískova stavu. Záchvaty, které ho trápili po 4 dnech už pominuly a dnes je to 7 dní bez záchvatu. To je skoro 100% zlepšení. Jen tak dál. Věříme, že se Irískův psychický stav na tolik zlepší, že nebudeme žádné chemické léky potřebovat a budeme schopni ho udržet v klidu pomocí aromaterapie. Díky, díky...."Dokonalá lásko" za vaše přírodní produkty.

           Ještě dalších 5 dní se zdálo, že je všechno v nejlepším pořádku. Ach jak jsme se mýlili. Dvanáctý den odpoledne  Irísek zase dostal záchvat, ovšem tentokrát velký a silný. Byl hodně zmatený a unavený, ale co bylo nejhorší, že za 3 hodiny měl další a také silný. Tentokrát se u toho i pokajdil, prodělal klasický Grandmall. Ihned jsme jeli na veterinu a mě už bylo naprosto jasné, že se bez léků  neobejdeme ani minutu. Veterinářka vše potvrdila a nasadili jsme Phenaemal 1-0-1 ( ráno a večer) po jedné tabletce. Takže od té doby Irísek dostává 2x denně prášeček zabalený v tvrdém sýru.

         Další večer jsem ležela na internetových stránkách, kde se píše o epilepsii a po několika doporučeních od naší veterinářky jsem zavolala paní Markétě Tomanové a konzultovala s ní stav našeho Iríska. Markéta ochotně vše vyslechla  a namíchala Irískovi na míru Bachovy kapky. Kapeme Bachovky a bereme prášky a inhalujeme květové esence už 18 dní.......Irísek byl týden jako vyměněný. Stále někde postával jako bez ducha a koukal někam do prázdna, motal se a narážel do všeho, kňučel a kňučel, neustále stál u misky a dožadoval se jídla, špatně spal. Po týdnu užívání se jeho stav začal podstatně zlepšovat a dnes už Irísek běhal venku po zahrádce celý den, štěkal na sousedovic psa, hrál si s balónkem a byl celkově veselejší...byl to zase ten náš Irísek.  Uvidíme, jak to bude pokračovat dál....

          Po měsíci užívání olej na zastavení záchvatu a olej na vtírání do kůže už nepoužíváme, byl pro našeho Iríska asi slabý a už  nepůsobil. Používáme jenom vonné esence v difuzéru, který mu zapínám každý den ráno a večer na 3 hodiny 3 kapky na filtr a Bachovky. No a samozřejmě Phenaemal. Navíc mu ještě míchám lněný olej do tvarohu a konopný olej do masa, prý posilují a regenerují mozek. Na doporučení veterinářky pro celkovou detoxikaci organizmu, hlavně jater, mu přidávám do krmné dávky granulovaný ostropestřec. V tomto duchu pokračujeme každý den. Zatím se zdá být všechno OK, až na vedlejší účinky léků a epilepsie celkově.

        20.3.2015 je pátek, proběhlo zatmění slunce, které Irísek raději prospal doma v pelechu. Co je ale nejdůležitější.....dnes je to 30 dní bez záchvatu!!!! 

        Neustálý pocit hladu neustává. Ve stávajícím stravovacím režimu nemůžeme pokračovat, protože Irísek od vánoc přibral 4 kg na nynějších 49,5kg. Nutně musí zhubnout aspoň 5 kg. Musela jsem změnit složení stravy i jejího podávání. Krmíme 4x denně po velmi malých dávkách, které obsahují hodně zeleniny, neprané hovězí dršťky a minimum masa. V druhé dávce vynechávám maso úplně a ve čtvrté dávám pár dietních granulí. Také neustálý pohyb venku na zahradě snad přispěje trošku ke zhubnutí.  Upravení stravování bylo víc než nutné. Pokud Irísek nedostal ve stanovený čas svoji dávku, měl takový hlad, že žral všechno kolem. Venku se nacpal hlíny, okusoval stromy, sežral mi už několik keříků, okusoval zahradní nábytek. Nemohu s ním ani chodit na procházky na veřejné prostranství u nás v obci, protože lidi jsou prasata a po svých psech neuklízejí. Irísek je nejlepší hledač hoven v okolí. Na 100% najde všechny a pokud nejsem dost rychlá, tak je i poobědvá. Na doporučení jsem nakoupila 30kg nepraných hovězích drštěk a máme snad vystaráno.......... čekáme, jak to bude dál...

       30.3.2015 dnes je Irísek 40 dní bez záchvatu. Stále bereme léky a stále 2x denně inhalujeme. Krmíme nadále barfem a přidáváme neprané zelené dršťky. Čekáme co to udělá s váhou. Venku je zatíme nepředstavitelné počasí.. dneska dokonce nachumelilo a fouká hodně silný vítr. Nemůže být ani řeč o tom, že by Irísek běhal po venku celý den. Dneska naopak celý den ležel doma v pelíšku i s paničkou. A pak se má hubnout. To teda nevím jak....:)...

      8.4.2015 Irísek do dnešního dne byl 51 dní bez záchvatu. Kdybychom věděli, že se radujeme předčasně.....    Odpoledne, jako každé jiné. Přicházím z práce a vítáme se s Irískem ve dveřích. On běží na pelíšek a radostně vrtí ocáskem. Já k němu dřepnu a hladím ho. Najednou vidím, jak odvrací hlavu..odchází na chodbu ke koupelně a dostává záchvat. Já přiskočila s krizovkama a poměrně rychle ho z toho dostala. Co tomuto záchvatu předcházelo, byla moje návštěva v obchodním domě AFI Palace a nákup šatů v oddělění Orsay. Při placení u pokladny mi děvčata nabízela nový parfém a stříkla mi ho testerem na zápěstí. Vůně dost silná. Ale že bude až tolik dráždivá, že mi položí Iríska do 10 minut jsem nepředpokládala ani ve snu. Zase nálada pod bodem mrazu.....záchaty jsou tu znovu. Již nikdy žádný tester zkoušet nebudu. Zajímavé je, že ty parfémy, které mám doma mu nijak nevadí.

       12.4.2015 dalším záchvatem to pokračovalo o 4 dny déle. Tentokrát v 23.00 hodin a bez jakékoliv příčiny. Normálně jsme se chystali všichni spát. Irísek vstal ze svého pelíšku, odešl do postýlky, kde vždycky usíná a už to jelo. Jen jsme zhasli, už se tam mlátil. Tenhle byl dlouhý a silný, opět Grandmall.

Následující den jsme jeli na veterinu na krev. Je nutno zjistit hladinu léku v krvi a zjistit jaké jsou jaterní testy. Veterinářka nám slíbila, že druhý den zavolá, co a jak se objevilo a jak budeme postupovat v další léčbě.

       17.4.2015 Irísek dostal další záchvat ihned po jídle. Neměla jsem zeleninu, tak dostal jen maso. Netušila jsem, že ho to tak rozhodí. Za 5 minut úplně ztuhnul. Tentokrát byl záchvat opravdu silný GM, se silnými křečemi v čelistech a s kvílením až kňučením. Nalila jsem do něj celou skleničku Bachových krizovek a záchvat do 10 vteřin odezněl. Kapky opravdu učinkují, protože se Irísek do hodiny zklidnul a dokonce i usnul.

        22.4.2015 další záchvat způsobilo zazvonění telefonu ve 21.00 hodin. Už jsme usínali a Irísek se tak lekl, že nestačil ani odejít od pelíšku, jen se zvedl a zcepeněl mi rovnou u nočního stolku. Musela jsem ho položit, nebyl schopný se ani pohnout. Klasický GM s nasazením Bachovek. Opět do hodiny usnul. 

        Záchvaty se u Iríska začaly zase objevovat a čas mezi nimi nějak podivně zkracovat, měl už zase čtyři po 5ti dnech. Rozhodli jsme se tedy opět navštívit veterinářku a konzultovat s ní dávkování léků. Protože Irísek trošku přibral, bylo skoro jasné, že je na něj stanovená dávka nedostačující. Paní doktorka svědomitě Iríska prohlédla a podle domluvy nás objednala na vyšetření na kliniku do Čáslavi.

       24.4.2015 Tak a jedeme na kliniku do Čáslavi. Irísek vzorně připraven už čeká v autě. 8.00 hodin vyrážíme. Držte nám palce......  Irísek byl naprosto vzorný pacient. Paní doktorka ho moc chválila, jak je to hodný a poslušný pejsek. Takže pro všechny, které to zajímá, naše výsledky jsou následující:  Teplota - v pořádku, vyšetření srdce poslechem - naprosto v pořádku, prostata pohmatem - v pořádku, pohmatem celé břicho - všechno v pořádku, prohlídka očí - v pořádku, reakce v obličeji - v pořádku, vyšetření neurologické - v pořádku,  vyšetření kardiologické - v pořádku, křivka EKG - normální, sono - normální, rentgeny - normální, ultrazvuky - játra, srdce, plíce,močák, ledviny, prostata - v pořádku, hladina phenobarbiturátu - nedostačující, jsme na 50% dávky ( musíme přidat prášek), jaterní testy - zhoršené ( nutné nasazení jaterní diety s absolutním vysazením bílkovin) tj. že absolutně nesmíme maso, takže do odvolání končíme s barfem a nasazujeme Royal Canin granule Hepatic - na přísnou jaterní dietu a ani ťuk navíc. Irísek musí také shodit 5kg, takže to bude asi super změna. To všechno je jedno.... uvnitř je to OK. Konečná diagnóza - klasická epilepsie - je potvrzená. Doživotní léky a při vychytání jejich správné hladiny  je návrat do normálního života jistý a reálný. Za měsíc až 5 týdnů - kontrolní vyšetření krve na hladinu phenobarbiturátu a jaterní testy......tak snad nakonec je to dobrá zpráva....je to "jenom" ta epilepsie..

        1.5.2015 Dnes je to přesně 7 dní a Irísek je pozvýšené dávce zase bez záchvatů..doufáme, že to co nejdéle vydrží. Granule Royal Canin Hepatic žere a chutnají mu...

       2.5.2015 To není možné. Vždycky, když napíšu, že je Irísek v pořádku, tak má v nejbližší době záchvat. Dnešní jsme neviděli, ale byl u něj náš syn Mirek. Zase prý klasický GM se vším všudy..

        9.5.2015 Opět je to 7 dní a Irísek měl zase záchvat. Důvod k tomu měl tentokrát víc, než dobrý. Na koupališti před naší domem obec pořádala hasičské závody. Neuvěřitelný řev a hlasitá hudba se odtud nesla již od 9.30 ráno. Irísek to samozřejmě neustál a v 18.00 ho zasáhl silný záchvat na dlažbě před autem. Chudinka tam byl tentokrát sám, já ani manžel jsme si toho nevšimli. Já jsem natírala u chatky na druhé straně zahrady a všimla jsem si Iríska, až když se připotácel k nohám mi říct, že mu je hrozně. Málem mi spadl do bazénu, jak se tam motal. Při tom se otočil a já si všimla, že má po celém boku rozmazané hovínko, pěnu u huby a funí. V tom okamžiku mi to teprve došlo. S páníčkem jsme se ho snažili uklidnit a naštěstí brzo usnul. Ta debilní hudební produkce trvala naštěstí jen do 22.00. Doufali jsme, že je na pár dní zase klid....zase velký omyl...Byl to pro Iríska tak neuvěřitelný psychický záhul, že si to asi nikdo neumí představit. No samozřejmě, že se  to bez následků neobešlo.

        10.5.2015 Irísek se ještě ani nestačil oklepat ze včerejška a o půl 12 v poledne přišel opět záchvat ,který ho zastihl v leže na postýlce. Jen se vzepřel nožičkama a už to zase bylo. Obalila jsem ho osuškama, aby se nezranil a také aby nepočůral celý pelíšek. Zase GM, tentokrát doprovázený neuvěřitelně silným bolestivým pláčem až kvílením. Bolelo mě u srdce, nepříjemný zážitek. Nakapala jsem Bachové krizovky, záchvat odezněl, ale zmatenost přetrvávala nezvykle dlouho. Irísek opět vyžadoval jídlo a nekontrolovatelně narážel do všeho kolem. Dlouho stál jen tak na chodbě a koukal. Potom se položil venku pod přístřeškem na auta a asi hodinu spinkal. Manžel jel na veterinu pro rectální tubu diazepamu a zrovna ho objednal zítra na kontrolu. Je mi to jasné. Má zvýšenou dávku Phenaemalu teprve 3 týdny a hladina se ještě neustálila, budeme muset ještě čekat. Je to už moc dlouho. Už půl roku má Irísek záchvaty a stále se nenašlo správné dávkování. Potřebujeme jen, aby se četnost záchvatů zmenšila, abych mu mohla upravit dávkování potravy tak, aby zhubnul. Když má záchvaty zase denně, tak už má všechna kila opět nabraná zpátky a já se tak snažila. Všechno zbytečné.....Ach jo.

      11.5.2015 Odpoledne jsme jeli raději na veterinu, abychom něco nezanedbali. Při té příležitosti jsme Iríska zvážili a opět se potvrdilo, že ta kilíčka, která pracně shodil, tak během tohoto záchvatového víkendu zase nabral zpět.Tentokrát na 50,5kg. Dostal od paní doktorky zvláštní feromonový obojek, který by ho měl uklidnit. No tak to teda nevím, ale uklidnění vypadá jinak. Stále je nervózní a slyší i trávu růst. Při každém pípnutí se okamžitě budí a hned chce jít ven. Celou noc jsem s ním prochodila. Navíc jsem se chtěla pokusit o zklidnění ještě i podle jedné babské rady a to meduňkovým čajem na noc. Uvařila jsem celý hrnec cca 2 litry a nalila mu ho do misky. Nejprve dělal, že je to hnus, ale potom mu to zachutnalo natolik, že do rána celé ty 2 litry čaje vypil a chtěl ještě. Jenže to je jasné, když je příjem, že musí být i výdej. Tak jsme zase chodili asi 5x v noci čůrat, protože se mohl prorvat. Zřejmě mu tím také dobře vytrávilo a začal žrát ještě 2x víc. Druhý den jsem raději od meduňkového čaje upustila a přešla zpět na čistou vodu z vodovodu.

      19.5.2015 Dnes opět 2 záchvaty. Ráno v 8.15 první, když byl venku na pelíšku a užíval si sluníčka. Po silnici jela 2 auta a silně troubila. Irísek se lekl a dostal záchvat venku na dlažbě před mým autem jako minule a ani jsem ho neviděla. Přiběhl za mnou do koupelny s pěnou u huby, tak mi to bylo hned jasné. Nakapala jsem mu do tlamičky krizovky a on si šel lehnout na koberec na svoje oblíbené místo v obýváku, kam chodí vždycky po záchvatu spát. Odešla jsem tedy do práce. Odpoledne jsem čistila na chodbě dlaždičky. Irísek přišel z venku a šel si lehnout do pelíšku. Bylo 13.30 hodin. Jen si v pelíšku sedl a už jsem viděla, jak tvrdne a kácí se. Dopoledne byl záchvat slabý, tento byl hodně silný GM, počůral se i pokakal a zase ty hrozné skřeky. Ty mi vadí nejvíce. Nakapala jsem zase krizovky a ještě pro jistotu jsem mu stříkla do prdelky  tubu rektálního diazepamu pro uklidnění. Poměrně rychle se z toho dostal a 14.15h už zase spí v obýváku na koberci. Včera jsme byli na veterině na krvi a čekáme na výsledky hladiny phenobarbiturátu. Je mi už teď jasné, že bude mít opět přidáno na 2-0-2, možná i ještě jeden lék, pro lepší vstřebávám, který se v mnoha případech často přidává v kombinaci v Phenaemalem. Uvidíme....dnes už toho bylo dost, tak snad už bude klid. Jenže to byl jenom začátek. V 17.50h opět záchvat a za 10 minut další. Ten poslední byl mega. Totálně zmatený, narážel už do všeho, prakticky nebyl schopný vlastně vůbec chodit, potom se rozběhl a narazil do skleněných dveří, otočil se a chtěl se narvat mezi kamennou zeď a lavici. Držela jsem ho už vší silou kolem krku a nemohla ho udržet. Použila jsem další rektální tubu, nic moc účinek. Nějak se časem uklidnil , ovšem v 23 hodin další záchvat.

Druhý den jsme měli jít na kontrolu a dostali jsme ještě další prášek Kalium bromidum na posílení účinku Phenaemalu. A zase 3 měsíce čekat na ustálení léků......Kdy tohle zkončí?

     1.6.2015 Po 14ti dnech braní obou léků dostal Irísek minizáchvat ve spánku v pelíšku ráno v 7.30. Jen se maličko počůral a křeče byly také malé, spíše to byly záškuby v obličeji. Nakapala jsem Bachovky a záchvat ihned ustoupil. Okamžitě se vzpamatovat, ihned přešel do normálu bez sebemenší zmatenosti. Byl nezvykle klidný, což po záchvatech nebýval. Za půl hodiny klidně usnul a já odešla do práce.

      8.6.2015 Po absolutně šíleném víkendu stráveném poblíž aviatické pouti, která u nás každoročně probíhá na letišti v Pardubicích, se klasicky Irísek odporoučel do záchvatu hned v pondělí ráno už v 5 hodin. Začal být neklidný, chtěl pořád žrát a chodil ven pít vodu z misky. Pak přišel domů a vypil druhou misku. Venku po sobě ještě stačil sežrat hovno, co právě vytvořil a při návratu na pelíšek zcepeněl. Záchvat malý, bez počůrání i pokadění ani slintání moc nebylo. Jenže se zase nemohl vůbec probrat a stále hrozně poškubával hlavou. Když ty záškuby nepřestávaly ani po půl hodině a byly sinější, odešel do obýváku a tam se položil a vůbec nereagoval. Srdíčko mu tlouklo normálně, ale vypadal jako v bezvědomí, bez jakékoliv reakce. Okamžitě jsme se s manželem oblékli a že ho odneseme do auta, v tu chvíli se zvedl a odešel do auta sám. Tak jsme jeli. Na veterině si ho nechali na pozorování, případné uspání a podání kapaček na zklidnění. Takže dneska je Irísek v nemocnici, snad ho dají dohromady a bude mu zase líp. Večer si máme přijet, tak mám zase špagáty místo nervů. Bože, kdy to už skončí......Tak jsme doma. Irísek s námi chvilku nemluvil, potom ale rychle naskočil do auta a jeli jsme domů. Paní doktorka ho moc chválila, že celý den byl hrozně moc hodný a poslušný pejsánek. Neshledala na něm opět nic neobvyklého. Tak nás chválila, že jsme ho přivezli a že to pro něho bylo lepší, když ho uspali a uklidnili. Ten den byl Irísek jako vyměněný.

     16.6.2015 Po osmi dnech ve 21.30 na něj přišel malý záchvat bez počůrání a pokadění. Jen dlouho stál se svěšenou hlavou, tak jsem ho položila. Měl slabé záškuby a za 45 minut v pohodě usnul.

      29.6.2015 Dnes Irískovi evidentně nebylo dobře. Stál dlouho nahrbený a naježený v chodbě, ráno nechtěl žrát, nechtěl pít. Celou noc nespal, klepal se, měl slabé nožičky, ale nechtěl si vůbec lehnout. Ve 4 hodiny ráno jsme ho raději naložili a odvezli na veterinu. Tam si ho nechali na pozorování, zde ho uspali, píchli kapačku a spinkal do druhého dne. Druhý den jsme si Iríska přivezli a vypadal skvělě. Byl veselý, hravý, běhal po zahradě jako by nic. Vrhnul se do jídla. Večer sežral celou porci a spinkal celou noc jako mimino.

      1. a 2.7.2015 Hrozně nás překvapilo, když Irísek hned druhý den dostal zase záchvat a další den také , ve stejnou hodinu večer ve 22 hodin i po návštěvě veteriny. Pokaždé se to stalo, když jsme přišli ze zahrádky domů, že už půjdeme spát, tak si Irísek lehl do peplíšku a hned zcepeněl. Poprvé se jen počůral, podruhé i pokakal s dost velkým nepříjemným kvílením. I přes to všechno se docela rychle uklidnil a do půl hodiny usnul. Celý druhý den jsme přemýšleli, co může Iríska tak startovat. Domluvili jsme se, že mu přestaneme dávat sušená ouška a nahradíme pamlsek něčím jiným.  Hodně totiž  pije i 6-8 litrů vody denně..... Po týdnu klidu, občas trhne hlavou, brkne drápkem při chůzi. Stále nezřízeně požírá svoje bobky. Vypadál ale, že mu je snad lépe.

      14.7.2015 Druhý den dovolené a Irísek byl nesmírně unavený, nevyspalý a soused ještě do toho pustil cirkulárku. Po 14ti dnech  v 17.30 hodin přišel zase slabý záchvat, jen se počůral a rychle usnul. Místo ouška dostal 2 masíčka a 5 granulek...odešel si sám lehnout....úspěch. Ve 22.00 hodin ještě naposledy napapat a potom už nesmí nic. Ráno totiž odjíždíme v 8 hodin do Brna na kliniku Jaggy na magnetickou rezonanci a odběr mozkomíšního moku. Diagnóza nádoru na mozku se buď potvrdí nebo vyvrátí. Tak jsme ještě stihli ve 22 hodin jeden záchvat. Zřejmě , že Irísek zřejmě vycítil, že se někam jede.

     15.7.2015 Přijeli jsme z Brna a výsledky super. Hurááá. Žádný nádor na mozku není a ani v mozkomíšním moku není žádná věc, co by naznačovala něco špatného. Vše absolutně čisté. Hrozně se nám ulevilo.

      29.7.2015 Zase přesně po 14ti dnech se dostavil slabý záchvat v 18.00 hodin večer. Jen slabé záškuby, bez počůrání. V pohodičce usnul. Ovšem ve 3 hodiny ráno ve spánku dostal další, ten byl silnější a nemohl se po něm do rána uklidnit. Já jela do práce, páník s ním zůstal doma. Musel ale na hodinu odjet pryč a když se vrátil, tak pejsek zase brkal a motal se jako po záchvatu. Prošel celý byt a nikde nenašel nic počůraného či něco, co by naznačovalo, že měl Irísek zase záchvat. Šla jsem do ložnice, abych se svlékla a v odrazu zdcadlových dveří  jsem uviděla louži na podlaze před jeho postýlkou a stopy po pacičkách, jak zase pádloval v záchvatu. Bylo to tedy jasné, třetí záchvat přece jenom byl. Na nic jsme nečekali, Iríska naložili do auta a jeli jsme opět na kliniku. Tenokrát tam bude 5 dní až do neděle. Snad se jim podaří dát nám ho  trochu zase dohromady.

       1.8.2015 Sobota odpoledne a  Irísek je už čtvrtý den mimo domov. Hrozně se nám po něm stýská a stále na něj myslíme, co asi dělá a jak mu je. Zitra si máme v 18.00 hodin pro něho přijet. Snad bude zase na chvíli v pořádku a v pohodě.

       3.8.2015 Neděle 18 hodin a my přijíždíme k veterině a už z dálky slyšíme neuvěřitelný štěkot. Pani doktorka nám už ve dveřích sdělila, že to s Irískem takhle dál nejde. Že je na mě tak strašně moc fixovaný, že jim málem rozšlapal klec, jen aby tam nemusel být beze mě. Při každém venčení se báli, aby nezdrhnul a pobyt delší než 1 den už nebudou riskovat kvůli jeho zdraví. Jedeme tedy i s tím našim marodem domů.

       30.9.2015 Dnes nic moc teda. No, na druhou stranu zase docela dobrý, převládá ovšem stav " nic moc". Po 6 týdnech měl Irísek v noci ve spánku záchvat a ráno, když jsem odjela do práce, tak druhý.Oba Gradmall. Po takové době je to velký úspěch. Od té doby zatím vypadá fajn. Na zahradě zlobí, jako kdyby mu nic nebylo. Venku se suší vypraný koberec (nehoda provázející záchvaty) a jeden vypraný počůraný pelíšek z rána. Ten z noci už byl hodně jetý, tak přistál v popelnici. Ještě, že jsem měla jeden fungl nový schovaný doma. Moc se hodil, jinak by Irďa neměl teď na čem spinkat. Jinak po tvarůžku s ostropestřcem si dává zrovna dvacet. Ach jo, nějak mě to zase vzalo...že by úplněk?

      13.10.2015 Dnes se mi přihodila na každodenní procházce s Irískem docela nepříjemná věc a s klidným svědomím prohlašuji, že pochybuji o zdravém rozumu některých lidí. Jdeme si po ulici a míjíme domy jeden po druhém. Téměř za každým plotem mají nějakého psa. Což Iríska už nechává klidným. Přicházíme k jednomu z nově postavených domků, vidíme jako vždy dva labradory (bílého a černého) kteří letí ke plotu si zařvat na kolemjdoucího psa. Ve chvíli, kdy přicházíme k brance, najednou z ničeho nic se začnou otevírat vrata. Za brankou holka snažící se zachytit jednoho ze psů. Já na ní volám, že doufám, že jí ten pes neuteče a ona odpovídá, že se bojí, že utečou. Myslela jsem, že bránu zavře nebo něco a místo toho začne z vrat vyjíždět auto. A v tu chvíli začíná vyrážet ze vrat ten druhý bílý pes a přímo letí na Iríska. Já se jen zmohla na jednu větu..." no to si ze mě děláte prdel " a čokl byl u nás. Ve mě se tak hnula žluč a při vzpomínce na to , jak už jednou byl Irísek dorvanej od NO a že to málem nepřežil, jsem Iríska překročila, aby byl za mnou a jala jsem se ho chránit vlastním tělem. V tom okamžiku mi bylo jedno, jestli se do mě ten pes zakousne či ne, ale já byla připravena mu ukopnout palici. Koplala jsem kolem sebe a řvala jako urvané lano, až konečně se vyklubal páníček a s úsměvem a klidem na tváři na útočícího psa jen..pojď sem. No jasně, že ten pes nešel a začal dorážet na mě. Já řvala na chlapa, že si ho snad zavře, on tedy s ksichtem psa odvedl. Pronesla jsem , že by to chtělo občas používat hlavu a když otvírám bránu, tak se nejdřív podívám, jestli tam někdo nejde,,když už musím mít 2 psy. Ještě měl držky a s dotčeným výrazem pronesl ke mě...ještě něco nebo to je všechno. Kdybych byla blíž řeknu vám, že bych mu jednu vrazila. Takhle si jen odnesl titul "Hulvát". Tak takovéhle spoluobčany mám ve svém bydlišti. No a aby byl konec takový, jaký jsem předpokládala, musím ještě dodat, že měl Irísek z toho výstupu takový stres, že jen jak jsme přišli domů, tak dostal záchvat jako prase, až do bezvědomí,klasický Grandmall. No a to se potom můžete snažit jak chcete,aby byl pejsek v pohodě, když máte kolem sebe takovýhle idioty. Kdyby se omluvil, tak bych to vzlala, ale ještě mít k tomu kecy...no i na mě to bylo moc. Jsem vzteklá ještě teď. Jen doufám,že Irísek bude mít klidnou noc bez dalších záchvatů...a my vlastně taky... Vždycky se do vesnice přistěhuje nějakej měšťák se slámou v botech a myslí si, že si z něj všichni sednou na prdel. Lidi, co je to s vámi??? Tak jsem to ani nestačila dopsat a přišel druhý silný záchvat. Pojedeme asi na uspání do nemocnice, to už je moc. Irísek se musí rychle zklidnit. Tak nakonec je všechno jinak, včera měl Irísek večer ještě 2 záchvaty, po podání rektálního diazepamu usnul a zklidnil se. Dopoledne jsem volala na veterinu a povídala jsem doktorce, co se stalo. Už to věděla, protože tam v noci byl manžel pro léky a druhá doktorka jí volala. Po příjezdu domů z práce dnes v poledne jsem zjistila. že měl ještě další 2 záchvaty, když jsem nebyla doma a to je o to horší, že byl na to sám. První měl ve své postýlce, poslintáno a počůráno. Ovšem druhý byl hodně silný a zase totál Grandmall. V obýváku na koberci poslintáno, počůráno a navíc ještě hromádka, naštěstí né rozmazaná, takže sebou cloumal kousek vedle. Volala jsem zase vetce, takže spouštěč je jasný. Stres z napadení psy a jsme zase úplně na začátku. Po skoro roce trápení jsme zase tam, kde jsme byly, na začátku. Takže ode dneška zákaz procházek mimo domov a zahradu. A navíc má Irísek z toho šíleného stresu sračku jak Brno. K večeři dostal misku vařené mrkve s rýží. Myslela jsem, že to nebude chtít ale poctivě vyblízal misku. Co dál? To je ve hvězdách.

   No samozřejmě, že onen incident s dvěma psy měl dohru. Ujistila jsem se, že pes si moc dobře pamatuje, kdo mu ublížil. Stalo se to před 4 roky, je to v něm stále a já ani netušila, jak moc.Irísek měl zřejmě při vzpomínce na jeho první pokousání takový stres, že ho to chudáčka tolik rozhodilo, že měl celkem 5 záchvatů a při posledním už jsme s manželem na něm museli ležet oba dva, aby to nevzal hlavou přímo proti zdi. V totálně vyčerpaném stavu, kdy už se klepal a funěl tak, že to spíš připomínalo řehtajícího koně, jsme ho donesli do auta a horko těžko ho dopravili na veterinu. Ještě, že tam jsou hodní a rozumní lidé, že nás vzali přednostně a Iríska okamžitě pustili do ordinace a uspali ho. I to uspávání bylo příšerné. Už se cukal tolik, že doktorka nemohla trefit žílu. Leželi jsme na něm všichni, nakonec se to povedlo. Naštěstí během 5 minut Irísek usnul a byl udržovaný na kapačkách až do druhého dne do poledne. Nyní čekáme na telefon, jestli nám ho dají domů nebo jestli ho tam pro jistotu ještě jednu noc nechají. Tímto bych opravu moc ráda poděkovala tomu ohleduplnému pánovi, který se vloni přistěhoval s rodinou a se svými dvěma psy (bílým a černým labradorem) do naší vesnice a tím nás všechny přinutil k tomu, abychom se měli na pozoru. Ani nevím, jak se jmenuje a upřímně mě to vůbec nezajímá. Už se ani člověk nemůže v klidu projít ani po ulici ve své vlastní vesnici, kde bydlí 30 let, natož aby se šel projít ke koupališti, kde není schopen po svých psech sebrat bobky. Když jsme tam s Irískem do včerejška chodili, denně jsem si připadala jako sběrač hoven. Je překvapující, že jeden jediný člověk dokáže znepříjemnit život celé vesnice. Už na to kašlu, je mi z toho smutno. Někteří pejskaři by měli mít zbrojní průkaz. Nepochopím to myšlení. U nás to funguje tak, že pokud chci otevřít vrata automaticky se nejdřív podívám, jestli tam někdo nejde. Když to může fungovat u nás, proč ne někde jinde? Bezohlednost, to je to pravé.

     17.10.2015  Máme novou skutečnost. Po Irískově hospitalizaci na veterině doktorka musela uznat, že mu tato kombinace léků vůbec nevyhovuje a hlavně neučinkuje. Po 10ti měsících na Phenaemalu a Kalum Bromidu, na granulích Royal Canin Hepatic, po 2kg ostropestřce a nabraných skoro 8 kilech máme takovéto výsledky......záchvaty stále, léky nefungují, nehubneme, naopak stále přibíráme, máme nemocná a málo fungující játra vlivem léků, už 2x jsme museli nechat Iríska uspat a odlehčit tak mozku. Poslední záchvat byl devastující. Nepoznal to doma, nepoznal nic na zahrádce, nepoznával ani mě, naštěstí poznal páníka. Ten to jeden den musel odnést, protože Irísek ke mě nechtěl ani jít. Jediné, co by mohl stále, je jíst a pít..... Takže, to bude změna léků z levných na velmi drahé (cca 2500,- na měsíc Pexion), které by měly být mnohem lepší a hlavně bez vedlejších účinků, hlavně na ta játra. To znamená, že přecházíme zpět na barf a opouštíme granule, které byly také bez hubnoucího efektu. Učíme Iríska znovu režimu ráno , v poledne ,večer a svačinu z tvarohu s ostropestřcem, dávkujeme jídlo i pití ( max. 1/2 litru ke každému jídlu). Dřív byl schopen vypít skoro 8 litrů vody a já vstávala 4x za noc. To by v tom byl čert, aby se to nezlepšilo.... Jediné co teď nesmíme je chodit na procházky a v žádném případě nevystavit Iríska dalšímu stresu. Ach jo.

      20.10.2015 Přišly výsledky konzultace s veterinárními lékaři z kliniky Jaggy v Brně.
Ono, to nebude až zase tak jednoduché. Irísek byl zařazen mezi problémové psy, literaturou takzvané refrakterní epileptiky, což je 15-20% psů. Výměnu léků striktně nedoporučují. Největší chybou u takových pacientů je vyměňovat léky za ještě méně účinné nebo méně vyzkoušené, než pro většinu psů osvědčený phenaemal a KBr. Sama firma Pexion nedoporučuje u problémové epilepsie nasazovat lék samostatně. Tedy Pexion maximálně doplnit ke stávajícím lékům. Jenže ještě prý nejsme hotovi s léky původními. Tam, jsou velké rezervy. První věc, fenobarbital je stále na dolní hranici dávkování. Iris má 3mg/kg 2x denně, lze tedy bez problému jít na 4mg/kg 2x denně (pro většinu pacientů je horní hranice 5mg/kg). Iris je ukázkový pes toho, že laboratorní hodnota - tedy hladina fenobarbitalu - je jedna věc a pacient druhá. Doporučují s klidem zvýšit Phenaemal na 2 tablety 2x denně. To, že má Irísek normální hladinu fenobarbitalu neznamená, že jej nemůžeme zvýšit. A za další, opět jsme KBr zvyšovali nedávno, tak musíme zase 2-3 měsíce počkat, až bude hladina stabilní.

   6.11.2015  Tak máme další výsledky konzultace s lékaři z Jaggy Brno. Absolutní zákaz přechodu na jiné léky a pouze zvýšení dávky Phenaemalu na 2 x 0 x 2 tablety denně + Kbr. Úprava stravy: 4x Barf z 5 dávek, poslední jen hrst granulí RC Hepatic večer, odpoledne 1/2 tvarohu s granulovaným ostropestřcem a kvasnicemi, to na ta játra. Po nasazení zvýšené dávky......první den hrůza děs. Nyní už snad líp. Opět čekáme.....další 3 měsíce. Nechodíme nikam, jen na zahradě kde to zná. Nenervujeme, nestresujeme....jen neustále žereme a s ..

   25.12.2015  Kdepak. Kdyby u nás něco fungovalo, to by se stal zřejmě zázrak. Po tom slinivkovém záchvatu z ukradené vinné klobásky jsme mysleli, že budeme i nadále pokračovat trošku s dietkou a snažili jsme se nechat Iríska na 4 dávkách denně a shozená kilečka udržet. Tak se nám to zase nepovedlo. Udržet Iríska na čtyřech dávkách se nezdařilo. 6 hodin mezi jídlem bylo pro něho moc dlouho. Po 4 dnech mi začal zvracet z hladu (teda já jsem na to přišla až po 4 dnech). To by nebylo tak hrozné, kdyby nevyzvracel právě podanou dávku léků. Ještě, že jsem ho přitom viděla. Volala jsem ihned na veterinu a naštěstí obrovský průs.....jsme okamžitě zažehnali. Znovu jsme museli podat dávku léků. Prý mírné předávkování je daleko lepší, než léky nedat vůbec. Zřejmě nějaké množství už natrávené bylo, není ani vyloučené, že mi některé léky vyzvrátil i minulé dny. Irísek je totiž unavenější,ospalejší, občas mu spadne prdýlka, občas mu ujedou nožičky a rozplácne se na koberci.... to je jedno, jen když nepřišel záchvat. Nedá se nic dělat, takže opět se vracíme zpět na 6-8 dávek denně. Dýl než 3 a půl hodiny mezi jídlem mi nevydrží ani náhodou. Vetka doporučila už raději neexprimentovat a nic neměnit. Je to největší záhul pro mě, protože vstávat 3x v noci a pak normálně fungovat v práci i doma není žádná legrace. Co se dá dělat. Nemoc je nemoc, musíme s tím žít. Tak se snažíme o 106.

    18.1.2016  Doufám, že to nezakřiknu. Dnes je to již víc, než 4 měsíce, co je náš Irísek bez záchvatu. Je celkově stále takový rozklepaný, stále brká i ta prdelka mu občas spadne, ale co je hlavní....žádný záchvat.  Jediná věc, která se nám zřejmě nikdy nepovede uvést do původního stavu je jídlo. Dnešní stav je takový, že 3 hodiny mezi jednotlivými dávkami je zázrak. Spíš bych řekla, že 2 a kousek. Někdy si říkám, že má v hlavě hodinky. Přesně v čase krmení se probudí a jde ke mě, ať mu jdu dát. Nejdříve jsem se snažila časové intervaly prodlužovat co nejvíc to šlo, jenže on začal být nervózní a ihned se to projevovalo třesem hlavy, končetin a potom celkovou nervozitou,ze které se dlouho nemohl dostat a nakonec se vždycky pozvracel. Prostě to tak dál nešlo a i když někdo může říct, že by to nikdy nedělal, já jsem prostě přizpůsobila veškerý režim nemocnému pejskovi a jeho pohodovému stavu, protože od toho se odvíjí i náš pohodový stav. Je to téměř měsíc, kdy vstávám po 2 - 2 a půl hodinách v noci a krmím přiměřenou dávku masa a vařené mrkve s rýží. Hmotnost jedné dávky je cca 150g masa + 100g přílohy. Na noc se nám také moc osvědčilo podání meduňkového odvaru místo vody. Upravil se třes, Irísek je klidnější, veselejší, už si začal i hrát s balónkem. Je to ovšem záležitost tak 15ti minut. Potom se mu začnou klepat nožičky a usíná na další 2-3 hodiny. Jediná doba, kdy vydrží bez jídla je dopoledne, když jsme v práci. To 5 až 6 hodin spí. Nic jiného mu ani nezbývá a jak přijdu domů, nabíháme na zavedený a fungující režim. Žrádlo na prvním místě, vyvenčit a zbaštit bobek, domů a napít vody, 15 minut hraní a šup a zase spíme.

    14.2.2016  Tak od vánoc stále pokračujeme v krmném režimu po 2 hodinách a to ve dne i v noci. Úplně jsme přešli zase zpátky na barf a papáme pouze syrové mleté drůbeží masíčko, hovězí masíčko, krůtí masíčko, neprané hovězí dršťky a ze zeleniny máme jen vařenou mrkev, která se osvěčila ze všeho nejvíce. Žádné oleje, žádné přílohy. Pouze občas i vařenou rýži, již žádný tvaroh, jen stále granulovaný ostropestřec do odpoledního jídla. Noční vstávání mě asi zabije. Musíme se s páníkem střídat, jinak bych to už nedala. Do 2 do rána jsem u Iríska já a potom odcházím do podkroví a stará se zase páneček. Máme v ledničce nabalíčkované porce, takže v noci se vždycky dá 1 balíček na 1/2 minuty ohřát do mikrovlnky, Irísek tu 100g miniporcičku zbaští, venku se vyčůrá a zase na 2 hodinky šupajdí spinkat. Nyní musím uznat, že mu tenhle režim evidentně vyhovuje. Je již 5 měsíců bez záchvatu a co hlavně, zhubl už 6 kg, takže má zase 44,5kg.....huráááá, to je obrovský úspěch. Masíčko je daleko lepší, než ty hnusný granule po kterých přibral jako čuně a vůbec mu nepomohly. Jen jedinou vadu to má. Byl nadávkovaný na svých 50kg živé váhy a nyní, když 6kg zhubl, tak má těch léků zase víc, než by měl mít a proto se zase motá a padá, koordinace pohybu je horší. Vetka v Brně nám zakázala léky snižovat, protože by se mohl zase rozzáchvatovat a to my nechceme. Tak se bude trochu motat, to přežijme, jen když nejsou ty hrozné záchvaty.

     21.3.2016  Stále pokračujeme v dávkování 2x denně 2 tabletky Phenaemalu + 1 kapsle Kalium Bromidu a v krmném režimu po 2 hodinách. Irísek je maximálně spokojený. Jemu to vyhovuje, mě tedy o poznání méně. Spánkový deficit se ohlásil v zápětí. Museli jsme se domluvit s pánečkem, že se o Iríska bude starat od 2 hodin ráno zase pro změnu on. Já odcházím do podkrovní ložnice a dospávám do 7 hodiny ráno, kdy páníček odchází do práce. Pak  přicházím , nakrmím pokud je potřeba a dospáváme společně s Irískem do 7.30h. Potom vstáváme a já se chystám do práce. O půl 8 dávám prášky, pár granulek na cestu a pomalu odcházím i já. Irísek zůstává v pelíšku doma a čeká na mě do 12 - 13hodin, až se zase z práce vrátím. Ihned, jak mě objeví ve dveřích, vyžaduje potravu a opět uléhá do pelíšku a dospává. Kolem 15 hodiny se budí a jdeme na zahradu, kde si hrajeme. Pokud je teplo, tak až do večera, když je chladno, tak si sám řekne, že chce jít domů. Zatím to takhle funguje už téměř 6 měsíců. Léky zabraly, tak je už všem o poznání lépe. Už se i míň motá, nepadá, nenaráží do předmětů kolem sebe. Relativně se začíná zotavoval ze své těžké nemoci, samozřejmě jen v rámci možností. Každopádně pro nás je to 7 měsíců sváteční atmosféra. Váhu si udržuje stále na svých 44,5kg. Je to bazvadné, zhubnutí 6ti kg mu velmi prospělo. Každým dnem je lepší....šťastnější, hravější, živější, ale stále velmi žravý. Neuvěřitelné je, že i přes to množství potravy (8-10 dávek denně) má stále svoji váhu, možná zase i trochu míň. Jen tak dál.........takto by to bylo naprosto v pohodě. Jen ještě to sluníčko kdyby už chtělo víc svítit a trochu toho teplíčka, potom by to bylo dokonalé.

      14.5.2016  Stále pokračujeme v dávkování 2x denně 2 tabletky Phenaemalu + 1 kapsle Kalium Bromidu a v krmném režimu po 2 hodinách. Všechno funguje tak, jak má. Jsme již 7 měsíců bez záchvatů. Hurááááá.....jen tak dál.

        8.7.2016  Tak se opět musíme objevit na našich stránkách abychom Vám s radostí sdělili, že je to už téměř 9 měsíců, co Irísek neměl žádný záchvat. Neustále pokračujeme v dávkování 2x denně 2 tabletky Phenaemalu + 1 kapsle Kalium Bromidu a v krmném režimu po 2 hodinách. I nadále všechno funguje  bez problémů.  Irísek je stále veselý a žravý. Pohybu moc nedá, ale snaží se i když je hodně brzo unavený. Měla jsem zase strach z těch tropických dní, Irísek je ale statečný kluk a všechny horké dny přečkal v chodbě nebo v kuchyni na dlažbě, co nejblíže ke svému oblíbenému dlabanci. Začal trošku protahovat noční nájezdy na lednici, už ne každé 2 hodiny, dnes v noci vydržel 4 a půl. Takže měl jídlo v 2.15 a potom až v 7 hodin ráno. To je jedno, hlavní je, že se cítí lépe a to je pro nás ta nejlepší zpráva na světě.   

     8.9.2016  Každý den skoro oslavujeme a Irísek se zdárně  blíží 11ti  měsícům bez záchvatu. Samozřejmě neustále dopován silnými léky, které na něm zanechávají svojí ošklivou stopu. Vše je zatím OK, ovšem v rámci možností. Prostě jen přežíváme. Jediná věc nás velmi trápí a to je jeho nervozita. Jak všichni víte, epilepsie je nemoc, při které je postižen nervový systém a postiženého pacienta dokáže vykolejit z rovnováhy jakákoliv změna v jeho režimu, změna v okolí, jakýkoliv hluk či pohyb, který dříve nebyl a to všechno dokáže vyvolat stres a následně i záchvat.  Bojujeme nyní  s tím, že v těsném sousedství začali rekonstruovat dům a již víc než rok se odtud šíří nepříjemný zvuk stavebního nářadí (zbíječky, vrtačky, flexy, pily) a různé jiné hlasité rány, které při bourání vznikají, také neustálá frekvence pohybu lidí na podestě i zvýšený počet aut něco přivážející či odvážející. Prostě stavební šrumec.Irísek je velmi problémový pacient a opravdu negativně a neuvěřitelně moc na něj toto prostředí působí. Veškěrý svůj stres začal léčit jídlem. Poznáme už na 100%, že mu není dobře. Nervózně chodí po okolí a nechce si lehnout, prozradila ho i zvýšená potřeba přísunu tekutin, nyní je schopen vypít i 5 litrů vody. Vyžaduje neustálou pozornost a nehne se od nás ani na krok a když je už opravdu zle, vynutí si malou porci jídla. Jenže nyní je v takovém stavu, že není schopen vydržet bez jídla déle, než 2 hodiny. Při celodenním hluku si chodil i po 1 hodině. Tento stav je permanentní nejen ve všední dny, ale i o víkendech. Bylo nám to divné, přikládali jsme to za vinu jeho nemoci a lékům. Ovšem záhy jsme zjistili, proč tento jeho stav nastal. Včera a dnes po roce na stavbě nikdo nebyl a od rána byl opravdu klid, tak jako býval vždycky před tím. Irísek ráno v 6 hodin dostal svojí dávku jídla a klasicky usnul. Jenže v 7 hodin nikdo nezačal dělat hluk, tak jsem ho nemohla vůbec vzbudit. Odjela jsem tedy do práce a z hrůzou očekávala při svém návratu doma kalamitu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem otevřela dveře domů, pes stále spal, nechtěl ani jíst ani pít. Po hodině zjistil, že jsem doma, tak vyšel za mnou na terasu a lehl si pod stůl. Opět další 3 hodiny spal. Až konečně v 16.30 se probral, začal vnímat a shánět se po jídle. Evidentně byl tak vyřízený, že od nervového vypětí nebyl schopný se ani v klidu vyspat a trvalo mu 10 hodin, než se trochu zregeneroval. Samozřejmě to jeho neustálé baštění si odneslo svoji daň. Opět se nám zakulatil, takže jsem musela opět nastolit přísnou dietu. Jenže dieta u Iríska neznamená  nedat najíst vůbec, těch 8-10 dávek denně je jistých, ale znamená ubrat množství masa a přidat více zeleniny, mrkve s rýží. V nejvíce inkriminovaných dnech jsem nahrazovala normální dávku pouze rýži s mrkví a Irísek to zbaštil bez mrknutí oka. Ovšem po velmi krátké době se zase dožadoval jídla, protože ho mrkev nezasytila a měl opět hlad. Už mě nenapadá nic, co bych mohla udělat, čím ho krmit , aby shodil, zůstal na svých a netrpěl tolik na nožičky. Jasně, že když byl v tom nejhorším, že nebyl schopen ani chodit. Stále se motal, narážel hlavičkou do všeho okolo, byl neuvěřitelně unavený a slabý. Že toho má plný kecky bylo poznat i na jeho očích. Celé podlité krví a kruhy pod očima, ospalky a neustávající třes končetinami.  Jedním slovem už se modlíme, aby to měli vedle co nejdříve hotové a byl opět klid. Kvůli Irískovi a kvůli nám samotným také, protože pokud není dobře jemu, tak nám také není zrovna nejlépe. Pevně doufáme, že se zase vše vrátí do starých kolejí , špatná atmosféra se uklidní a vzájemné vztahy zůstanou i nadále neporušené. Toto období nepatří zrovna do těch nejšťastnějších. No co se dá dělat, snad to nebude věčně. Jen vzájemný respekt a tolerance může pomoci v této špatné době.
 

19.9.2016  ( pondělí).  Nevím , co se děje. Irísek nám od minulého čtvrtka začal napadat na zadní nožičky. Sem tam se stane, že mu upadne  prdýlka. Nevyskočí už ani na schod na zahradě, aniž by se uhodil či upadl. Vypadá to, že nám asi nastydl, venku je sice krásně, ale v noci už není takové teplo a Irísek nám kolikrát usnul venku i v noci. Přes víkend jsem mu dávala na zádíčka a ledviny nahřívací polštářek. Také jsem mu uvařila heřmánkový čaj, prý je také protizánětlivý. Hned v pondělí ráno jsem zavolala paní doktorce, co máme dělat. Slíbila, že se na něj přijede podívat. Vzhledem k tomu, že je na mateřské dovolené  s miminkem a musela si zařídit hlídání, slíbila mi, že přijede ve středu ráno.

20.9.2016 ( úterý).  Irísek se nám vůbec nelíbí, je apatický, unavený, nechce vůbec chodit a nechce žrát. Nevyleze už ani na svojí postýlku a manželovi z ní v noci spadl a zůstal na zemi. Co to je?

 

21.9.2016 ( středa).  Ani nevím, jak to mám napsat........Irísek nám umřel.. odešl za duhový most.....:(

Irísek (naše zlatíčko) YNGO HALIT PAŠA
datum narození 11.11.2010 ...datum úmrtí 21.9.2016 ,
po dlouhé těžké nemoci zvaná epilepsie ve věku 5 let.
Přesně na den před rokem přestal mít záchvaty, my jsme byli neskonale šťastní a mysleli jsme, že je z nejhoršího venku. Jak moc jsme se mýlili. Minulý týden ve čtvrtek začal špatně vstávat, mysleli jsme , že prochladnul. O víkendu se zhoršoval , nevylezl ani na svojí postýlku. Pak se začal rapidně zhoršovat a pak už nevstal vůbec, nechtěl nic, jen ležel venku.

Vetka dnes přijela k nám domů a její slova nás srazila na kolena. Selhání vnitřních orgánů, prostě celkový kolaps a zřejmě velký nádor v břiše (ne že byl tlustý), či plné bříško tekutiny. Byl hrozně oteklý a celý bolavý. Neměl o nic zájem, už nevstával a nejedl, jen hodně pil.
Její slova mrazila..." můžeme něco skusit, ale buďte rozumní, tohle nemá řešení ".

Vzala mu moč a krev na vyšetření a objednala nás odpoledne na kliniku.
Už jsme ale nechtěli nic vědět. Bez dalšího stresujícího vyšetřování jsme se rozhodli, že ho už nenecháme trápit. Pomohli jsme mu do auta a jeli na veterinu. Nikdy nebyl tak klidný v autě ani v ordinaci. Neklepal se, když dostal injekci. Podíval se na nás, oba nás ještě olízl, jakoby chtěl říct..."Děkuju Vám" a v 16.45 nám usnul v náručí.
Je to pro nás hrozná rána, pokoušíme se to marně strávit. Nás to děsně bolí, ale jeho už nebolí nic a to je to nejdůležitější.
Spinkej sladce miláčku náš. Není minuty, kdy bychom na tebe nevzpomněli se slzami v očích. Budeš stejně pořád s námi..

Nejhorší na tom je to, že si myslíme, že byl otráven.
Není možné, aby za 4 dny byl v takovém stavu. Léčil se sice na epilepsii, ale na ní se do roka neumírá. Nejen, že byl nucen poslední čas žít v hrozném stresu , ale stal se i nástrojem pomsty. Příznaky s natelkým bříškem i volnou tekutinou v břiše měl totiž stejné, jako Reniska. Tu nám před několika lety také otrávili. 

29.9.2016  Každý den na našeho Iríska myslíme a stále se s tím nemůžeme smířit. Proč to musel odnést náš drahý pejsánek, který nikomu nevadil. On měl dost problémů sám se sebou a s tou svojí hnusnou nemocí, která ho téměř 2 roky nesmírně trápila. Nyní, když už jsme se radovali z toho, že léky zabraly a že jsme tu epilepsii porazili, že Irísek bude konečně schopen normálně a bez záchvatů žít, tak přišlo tohle. 

Zlí , pomstychtiví a závistiví lidé prostě žijí stále kolem nás a evidentně jsou schopni udělat cokoliv, jen aby bylo po jejich a mohli se jakýmkoliv způsobem pomstít. Nehnusí se jim ani to, když zabijí domácího mazlíčka tomu, o kom se domnívají, že nesdílí jejich názor. Aniž by si ověřili fakta onoho problému, který vlastně rozpoutali oni sami, klidně použijí násilí vůči němé tváři. Nakonec , ty "Boží mlýny" snad melou a všechny ty hnusárny se jim vrátí.

Protože máme opravdu podezření a to není první případ otravy psa,  podali jsme dnes trestní oznámení na policii v Pardubicích.         

 

 

 

TOPlist
TOPlist