Založit webové stránky nebo eShop

č. 4 - Můj nejhorší zážitek

 

 

                 PŘÍBĚH ČTVRTÝ: MŮJ NEJHORŠÍ ZÁŽITEK

                           DÍKY AROGANCI  VÁS - LIDÍ

 

Než začnete číst tento příběh Vás musím upozornit, že je velice dlouhý. Byl ponechán v původní (nezkrácené) verzi z důvodu věrohodnosti. Je v něm den po dni popsáno vše, jak se stalo. Rád bych se s Vámi podělil o to, čím jsem byl nedobrovolně nucen procházet a kolik bolesti jsem musel protrpět. Tak prosím o trpělivost.
            

              Můj nejhorší zážitek, zaviněný nezodpovědností a lajdáctvím jiného pejskaře, podotýkám nikoli psa, ale jeho majitele, se stal 29. ledna v 15:22. Tohle datum nezapomenu snad nikdy. Stalo se ten den.... crying

               Dneska jsem prožil zatím můj nejhorší zážitek ze setkání s cizím psem. Byla krásná, slunečná neděle, tak jsme šli s paničkou na procházku ke zdejší požární nádrži, kde bruslily děti. Tam jsme potkali jednoho pána se psem, který nás dobře viděl po celou dobu, co jsme přicházeli. Ani přes výzvy kolemstojících lidí, aby si uvázal toho svého psa ( Německého ovčáka), že přichází jiný pes, si svého psa  nepřivolal ani nepřivázal. Já, jako mladý pejsek, zvyklý ze cvičáku, že psi jsou vycvičení, hodní a hlavně uvázaní , pokud neposlouchají, jsem tohle nečekal.
Sám jsem šel vzorně vedle paniččiny nohy, jak jsem byl 
zvyklý vždycky, když jsme spolu šli ven. Než jsem se rozkoukal, pes byl u mě a pak už jsem jen cítil bolest po celém svém psím tělíčku.
Byl jsem překvapený a vyděšený a vůbec jsem nechápal, proč se ta kousavá bestie do mě tak zahryzává... pořád a víc a víc, stále to nekončilo... kousal mě do krku, do paciček a mě to tak bolelo. Už jsem tu bolest nemohl vydržet a prát jsem se nechtěl, tak jsem hodil záda, abych mu ukázal, že se mu vzdávám, že se nechci prát. On ale  nepřestával a útočil na mě pořád dál. Byl jsem celý potrhaný a tekla mi krev snad odevšud ...panička nevěděla, co má dělat dřív. Aby mě bránila, tak do toho psa kopala a snažila se ho odehnat. Křičela na něj (na psa) i na toho bezcitného rádoby chovatele, aby si ho přivolal a připnul na vodítko. On jen přihlížel a smál se nám. Vidím ještě teď tu radost, že jeho německý ovčák potrhal dobrmana, "bojového psa". Až za dlouho se paničce konečně podařilo, toho zlého psa kopnout tak, že odcválal a já jsem už jen kňučel a kňučel. Nevím, proč to udělal, nesnáším tyhle lidi, zasloužili by to nejhorší, když pustí starého psa na roční štěně. A já jsem ještě stále psí miminko!!!
            V tu chvíli jsem chtěl jen jít domů a schoulit se k paničce do pelíšku. Pryč od zlých lidí a nevychovaných psů... Tak jsem se domů vracel z procházky s natrženou kůží na zadku a na břiše a celý obalený v  bahně. Panička mě doma hned vykoupala a ošetřila krvácející rány. Když  jsem po koupání uschnul, zjistilo se, že jsem pokousaný nejen na zadku (kde mám prokousnutou díru v kůži, až je vidět celý psí chrup a všechno pěkně nateklé), ale že mám i několik tržných ran na zádech, kolem krku a na packách. Celý zbytek dne jsem jen ležel a kničel a nechtěl jsem nikoho vidět.
            Druhý den mi začalo být špatně. Měl jsem horečku a stále jsem dýchal s vyplaženým jazykem, jako v létě, když je velké teplo. Pod dírkou na zadečku se mi udělala veliká boule a hrozně bolela. Panička tedy již na nic nečekala a zavolala naší veterinářce. Paní doktorka jí sdělila, že máme okamžitě dorazit. Byl jsem ošetřen snad po celém těle, všude infikované kousance. Ale to nebylo ještě tak zlé, to by v celku i šlo, ovšem boule pod ocáskem jasně značila počínající zánět. Dostal jsem dvě včelky antibiotik hned na místě + 5 dní 2x denně antibiotika v tabletách + k tomu ještě 2x denně výplach všech ran dezinfekcí. Takže suma sumárum další skvělý den... Ještě, že se o mě maminka starala po celou dobu a pečlivě vyplachovala všechny moje bolístky a hladila mě a hladila.

               Další den ráno, v úterý 31. ledna, mě z té boule začal proudem vytékat hnis a maminka za mnou celý den chodila a otírala to. Bylo zvláštní, že se mi tím ulevilo. Hnisalo mě to strašně, ale večer už mi bylo lépe. Do týdne se mi rána zacelila a já se cítil dobře. Když jsme všichni doma mysleli, že už to bude v pořádku, začalo mě být zase hrozně špatně.

                      
                

        Po týdnu se mi opět vrátila horečka a byl jsem neustále unavený, nic mě nebavilo. V noci jsem bolestí nemohl spát, tak jsem budil všechny okolo a chodil po celém domě a brečel jsem. Ráno se mnou tedy zase jeli k panu doktorovi na veterinu. Za krkem se mi objevila boule a tak mě oholili a vyšetřili. Zjistilo se, že je to další následek toho pokousání. Miniaturní dírkou se mi pod kůži dostala bakterie ze zubů toho zlého psa. Rána se zacelila, ovšem tělíčko se s tím pokoušelo prát celé dva týdny. Nepovedlo se. Bakterie způsobily zánět, ovšem tentokrát obrovského rozměru. Na sonu mi zjistili na zádech zasaženou oblast velikosti talíře. Vzali mi vzorek z té boule a dostal jsem mastičku na zánět. Po dvou dnech už jsem byl na umření, nechtěl jsem ani žrát ani vstávat. Jen jsem přežíval ve své postýlce a koukal a kničel. Tak se pan doktor rozhodl mě ihned operovat.
           Ráno mi nikdo nemohl vysvětlit, proč jsem nedostal snídani, vodu a sebrali mi i moji milovanou kostičku na kousání..... Na operaci jel se mnou jenom páníček, panička musela do práce. Píchli mi včelku na uspání, dali mi misku, kdybych chtěl zvracet a poslali mě s páníčkem do čekárny usnout. Stál jsem, jako kůň. Hlava mi padala, nožičky se mi klepaly, vyschlo mi v tlamičce, ale já jsem se snažil stát do konce. Pak už mě páníček radši položil a celou dobu mě hladil, až jsem usnul. Potom mě odnesl do ordinace, kde si mě vzal pan doktor a odnesli mě na operační sál. Samotná operace trvala tři hodiny a byla velmi obtížná. Zjistili, že mám zasažený i kus tkáně kolem. Ta vypadala tak ošklivě, že ji raději odstranili celou a snažili se vyčistit celou oblast rány. Operace se naštěstí zdařila, páni doktoři byli moc šikovní. Kůži mi zašili a dali tam 30cm dlouhý drén, aby mohl vytékat hnis samovolně ven. Měl jsem ránu od páteře až k lokti. Vše bylo v pořádku celé čtyři hodiny po, jenže pak jsem začal krvácet a nemohli to zastavit. Večer, když si pro mě přijeli rodičové, aby si mě odvezli domů, tak mě pan doktor pro jistotu nepustil. Musel jsem zůstat v nemocnici pro případ velké ztráty krve, kvůli nezbytné transfuzi, a to ještě celé dva dny. Dávali mi kapačky, mnohokrát. Já jsem ale ležel, nezlobil jsem, byl jsem vděčný za pomoc i přesto, že mě bolela záda a byl jsem celý zavázaný obvazy, jako velký bílý medvěd. Všude kolem mě byly hadičky a ve třech nožičkách jsem měl kapačky.
Ani nevím jak, ale tři dny v nemocnici utekly jako voda a jednou odpoledne stála ve dveřích z čista jasna panička s pánečkem. Já běžel k nim tak rychle, že mě pan doktor nemohl udržet. Ještě mi na cestu sundal ten obrovský obvaz, ošetřil ránu a dostal jsem super nové tričko. Měl jsem obrovskou radost, že mohu konečně domů.
 
                             
                   
                                      22.2.2012
Tak jsem konečně doma z nemocnice..... jsem smutný, celý bolavý, ale doma.... 
V noci jsem nemohl spát, moc mě to bolelo a bylo mi špatně. Pozvracel jsem celý dům. Maminka se mnou chodila a hladila mě. Strašně mi odtékal z rány růžový sekret, měl jsem za chvíli celá záda mokrá. 5x za noc mě panička musela převlékat. Potom vymyslela moc dobrou věc. Začala mi dávat na ránu vložku. Byl jsem chvíli v suchu, ale jen chvíli. To obrovské množství tekutiny by mohly pojmout jen plíny. Tak jsem dostal na záda obrovské seniorské plíny. Bezvadné bylo, že měly lepící pásek, který mi plínu držel přesně tam, kde měla být. Maminka mi druhý den koupila 6 roláčků, abych je měl hezky na tělo a nic mi neujíždělo. Jée, byla na mě moc hodná, celou dobu se o mě starala. 3x denně přebalovala a převlékala do nového suchého roláčku. Stále prala, abych měl čisté věci.

               


                   Po 4 dnech mi pan doktor vytáhl drén, vyčistil ránu a také nám sdělil, že mimo jiné přišel nález z hystologie, který jsme pro jistotu dělali a byl negativní... jupíííí... a definitivně potvrzená verze infikované tkáně od pokousání. Ovšem v noci katastrofa... 5x vzhůru a přebalovat pampersky, převlékat trička. Prý je to u takovéhle rány normální, spíše skvělé, že se to tak čistí. No, že by to bylo skvělé, to bych neřekl ani náhodou. Bolelo mě snad úplně všechno, byla mi zima, měl jsem žízeň. A k tomu ještě 6 tabletek ráno a večer. Ještě, že mi je maminka dává do taveného sýra... ten mám moc rád. Nebylo to ještě to pravé ořechové, ale za týden jdou ven stehy.
 
           
 
 
                                       28.2.2012
Celý týden ošetřování a vše začalo znovu. Dírka po drénu se zavřela dřív, než měla a tekutina se mi začala hromadit pod kůží. Včerejšek jsem proseděl celý den v křesle a díval se ven z okna nebo spinkal v pelíšku. Venku jsem byl tak 5 minut a to mě panička musela postrčit, abych udělal krok. Tak bez nálady jsem byl celý večer, nechtěl jsem jít vůbec nikam a jen ležel, koukal a kničel. Ráno už mnohem lepší, ovšem v poledne jsem zase jen ležel a kničel. Je to jako na houpačce. Jediné, co bezpečně poznám je, že mě svědí ta rána, stále se mi klepe noha, chtěl bych ji drbat. Odpoledne zase na veterině a druhá narkóza. Museli mi rozříznout tu díru po drénu, aby mohl ven ten sekret. Tak jsem odjížděl s 10 cm dlouhou otevřenou dírou v zádech. 
Takže teď máme před sebou, prý asi měsíc, každodenní návštěvy u veta, který se o ránu postará. Pak hned zas domů spinkat. Od dnešního dne mi plíny přestávaly stačit. První den vytékala jen růžová tekutina, ovšem od druhého dne to začalo být žluté, zdrclé kusance hnisu v obrovském množství. Tohle trvalo asi 14 dní. Stále stejná písnička... veterina, čištění a vyplachování, přebalení, domů lehnout atd...

           


              Dneska jsme po dvou měsících konečně v noci spali. Hlavně já spal a tak i všichni ostatní..... pan doktor nás chválil a říkal, že se mi to krásně hojí. Poprvé mi neprosáklo tričko... přestalo to valit z rány..... nic už nehnisá a teď jen výplachy a hojení.
 

                                      11.3 2012

         Musím vám všem napsat, že jsem dnes udělal velký pokrok a to k lepšímu. Při raním ošetřování jsme zjistili,že rána přestává hnisat.Pomalu, ale jistě se zklidńuje a zavírá. Pan doktor nám včera při zlepšení stavu dovolil miniprocházku na vodítku, tak jsme s paničkou vyrazili obejít vesnici. Šel jsem spořádaně a v klidu, jako vždycky, až do té doby, než se za plotem objevil pes a už to bylo......nic hrozného, jen jsem zjistil, že moje celoroční snažení ze cvičáku je v tahu. Jen jak jsem uviděl, že se na mě hrne cizí pes (plot jsem nějak přehlédl) neuvěřitelně jsem vystartoval. Myslím, že ten druhý pes byl rád, že tam ten plot byl. Asi už se začnu bránit, při vzpomínce na to, co mám za sebou.

                                      12.3.2012

       Můj stav je den ode dne lepší a dnes o moc lepší.....zase jsem spinkal celou noc na  svojí velké postýlce. To je známka toho, že už mě je lépe.... huráááá....Pokaždé, když mi bylo moc špatně jsem spinkal na pelíšku na zemi co nejblíž u své milované paničky.
Dnešní ráno při přebalení zjištěna skvrna o průměru pouze cca 6 cm za 12 hodin. To je super!!!


                                      13.3.2012

         Dnes zase na veterině a pan doktor dával školení mamince, jak otevřenou ránu ošetřovat,  aby se mnou nemusela denně jezdit. Tak mě celý víkend ošetřovala maminka sama a moc jí to šlo. Jenom se mi nelíbilo, když mi musela strkat prsty do rány a pak to vyplachovat stříkačkou a ještě takovou fialovou vodičkou. Páníček mě držel, tak jsem to zvládl dobře. Druhý den po další návštěvě veterináře víc, než OK. Já jsem v pohodě a panička sklidila pochvalu před nastoupenou jednotkou, za moje vzorné ošetřování. Doktor jen konstatoval, že se mu rána hojí před očima...trošku to  prošťouchl a zjistil, že je to čisté. Navrhl, že budeme doma stále čistit a vyplachovat sami, tedy pokud to půjde a  zkusíme to nechat přirozeně zacelit. Kontrola za dva dny....
 

                                       15.3.2012

             Dnešní den jsem se vyznamenal.....že by za to mohlo jaro? Lítal jsem po zahradě jako blázen 2 hodiny....po dvou měsících ležení se ani nedivím. Sluníčko snad způsobilo zázrak.

Z rány přestalo vytékat a přes noc zbyla jen 2cm dirka. Pan doktor v poledne vyčistil a pochválil nás, jak se to začalo pěkně hojit. Máme to čistit co to půjde a když to už nepůjde, tak nechat již definitivně přirozeně zacelit. Před chvílí mě maminka šla přebalit a  kouká, díra nikde....to sluníčko , svěží vzduch venku,pohyb a celkově lepší nálada, to vše mi snad dopomohlo zase o krůček blíž k uzdravení. Zítra má být také hezky, tak budeme zase všichni spolu celý den na zahrádce. Už se moc těšíme. Pěkně mi ta rána zarůstá srstí. Ovšem zase jsem roláček zamazal. Moc mě to kolem jizvy svědí. Tak jsem se drbnul tak, až mi tekla krev.

                                       25.3.2012

         Dneska venku bylo zase nádherně a já už běhal definitivně celý den bez roláčku. Ale stále jsem ještě hodně zesláblý a velmi rychle se utahám. To je ale nepodstatné. Prostě budeme teď jenom na zahrádce a až budu ve formě...zase půjdu mezi kamarády na cvičáček. Pan cvičitel se na mě již těší a já na něj.

             

                Takovýhle byl do dnešního dne můj zatím nejhorší a velmi bolestivý zážitek z  odpolední procházky, zaviněné cizím člověkem (pejskařem) , který nezvládá svého psa. Z jakého důvodu  (úmyslně či neúmyslně) mi jeho pes způsobil mnoho tržných ran po celém těle, s různou dobou hojení, jsem nepochopil dodnes. Takhle přibližně probíhalo moje léčení, které trvalo téměř tři měsíce.  Nikdo neví, v jakých bolestech jsem celou tu dobu musel trpět , kolik času se mnou moji rodiče museli strávit, hlavně moje maminka, která se o mě celou dobu ve dne v noci starala. Kolik probdělých nocí u mě seděla nepočítám. Zbyla mi ošklivá vzpomínka a šrámek na kožíšku.

         

       Celkovou částku, kterou museli za moje léčení uhradit vypisovat nebudu. Jedinou věc si ale neodpustím.......ten člověk, který na mě svého psa pustil,  nebyl schopný se přijít ani omluvit a do dnešního dne dělá, že se nic nestalo.  Ještě se nechal slyšet, že jsme si to všechno vymyseli, ovšem asi si nevšiml  mnoha svědků, kteří vše viděli. Nereagule ani na doporučený dopis, ve kterém byl vyzván k proplacení faktur za veterinární péči a úhradu všech výdajů vzniklých při mojí léčbě na veterinární klinice. Kdybych mohl mluvit, všechno bych vám řekl, ale jsem jenom pes a naštěstí od letošního roku, už nejsen považován jenom za věc. Jsem živý tvor a mám také svá práva. Děkuji Vám všem, kteří jste si tento příběh přečetli.
         Žádám Vás, (majitele pejsků), dělejte vše proto, aby nám nikdo již neubližoval.
Moje panička se proto rozhodla hájit má práva u soudu a s tímto nezodpovědným člověkem se jednou pro vždy vypořádat. A aby se nikdy v budoucnosti již nestalo nic podobného, pořídila si pepřový spray a paralizer. To vše nejen na ochranu mojí, ale hlavně její. Vždyť jsem to nemusel odnést jenom já. Volně pobíhající psi jsou velmi nebezpeční, víc nebezpeční jsou ovšem jejich páníčkové. Tak bacha na ně.


                                     10.4.2012

          Jedna dobrá věc se přece jenom stala. Majitel psa, který mi způsobil tolik bolesti se asi chytil za nos a uvědomil si, že to přepískl (možná po přečtení tohoto příběhu, který moje panička zveřejnila na Facebooku), celou finanční částku mojí paničce uhradil.
Doufáme všichni, že už bude vše v pořádku a všechno špatné se v dobré obrátí.

 

Více fotek z celého průběhu mého léčení naleznete v jednotlivých albech ve

Fotogalerii na rajčeti.

 

Váš Irísek 15.05.2012

TOPlist
TOPlist