Založit webové stránky nebo eShop

č. 3 - Jak jsem se učil poslušnosti

 

       PŘÍBĚH TŘETÍ: JAK JSEM SE UČIL POSLUŠNOSTI

       Když si mě moje nová maminka přivezla domů, byl jsem malé miminko a neuměl jsem nic jiného než spinkat a papat. Běhal jsem jen doma, protože byl únor, byla zima a proto ven jsem se chodil učit jen čůrat a kakat. Někdy se mi to venku nepovedlo. Ale vždycky jsem se zpočátku počůral hned, jak maminka  přišla z práce domů a otevřela dveře do chodby, kde jsem měl pelíšek a v něm čekal, až se ke mě vrátí .
        Jednou se mi dokonce povedlo, že jsem chodil půl hodiny venku v tom mraze a nic a pak jsem se vykakal  doma na dlažbu, hned jak se za mnou zavřely dveře.To bylo ovšem jen párkrát. Sice mi nenadávali, ale teda ani  mě nechválili. Pečlivě jsem denně trénoval. Začal jsem se lepšit a za 14 dní jsem si už uměl sám říct, že chci jít ven. Zaškrábal jsem si na dveře. Byl jsem pochválený a vždycky jsem dostal za odměnu piškotek. Teď už mohu být doma v bytě celý den sám, protože vím, že se to doma nesmí.


                     

 
             Když mi byly necelé 4 měsíce, tak jednou večer panička s pánečkem odjeli a já jsem zůstal doma sám. Bylo to divné, tohle mi ještě neudělali a ještě divnější bylo, když jsem druhý den ráno nedostal snídani, svačinu, oběd a ani večeři. Lidi já měl hlad.
Odpoledne mě pak naložili do auta a jel jsem poprvé na výlet.Museli mi tam dám můj oblíbený pelíček, bez něj jsem nikam nechtěl. Bylo mi špatně, myslel jsem, že se pozvracím. Protože jsem ale nepapal, jsem neměl co zvracet, tak jsem aspoň pánovi poslintal celý auto.
Nejeli jsme daleko, za már minut pak najednou zahnuli do lesa a tam zastavili.Panička mi dala kolem krku obojek s vodítkem, vzala mě do náruče a šli jsme i s pánečkem po lesní cestě. Tam za plotem byl totiž obrovský výcvikový areál K9 Spojil.


            

                  Štěkalo tam na mě asi 20 psů,  ale všichni byli větší, než jsem byl já. Byl jsem vykulený, bál jsem se nejen pejsků, ale i lidí kolem. Ještě jsem jich tolik pohromadě nikdy neviděl.
Jen jak jsme tam přišli, hned se nás ujal moc hodný pan cvičitel  Jan Štěpánek a se slovy " jéé to je nádherný dobrmánek, no konečně mi sem přišel pořádný pejsek", mě popadl do náručí a muchloval se se mnou. Když se s námi přivítal, prováděl nás po  areálu a ukazoval mi jak mám chodit po lavičce a různých jiných věcech, co vypadaly divně a jak mám prolézat tou věcí, co  leží v rohu. Byly tam tři roury, od nejmenší až po obrovskou a tou budu prý prolézat, až budu veliký pes. Opět mě pochoval a šel se chvilku věnovat zase ostatním, již zdatnějším a starším pejskům. Já jsem tedy běhal s paničkou přesně tak, jak pan cvičitel nařídil a protože jsem šikovný pejsek, tak mi to šlo skoro samo. Dostal jsem totiž vždycky, když jsem to udělal správně, za odměnu piškotek. Tak jsem běhal jako namydlený blesk, celé dvě hodiny. Když jsem měl už unavené nožičky, až jsem brkal a padal, tak mě panička musela zvednout do náruče a položila mě do auta. Všechno sledoval z dálky i páneček a chválil mě i paničku, jak nám to spolu šlo a  fotil nás.  Mě už bylo všechno jedno, já byl tak unavený, že jak se zavřely dveře auta, tak jsem usnul a spinkal jsem celou cestu až domů. Doma jsem dostal večeři a spinkal jsem až do rána, jako miminko.
                Do výcvikového areálu jsem dojížděl pravidelně 2x v týdnu a to v úterý a ve čtvrtek, kde jsem se zdokonaloval na překážkách a cvičil přivoláníčko na place i v lese. Na place to celkem šlo ,ale v lese jsem se bál, že se mi panička ztratí a tak jsem běhal k ní hned na první zavolání, aby mě tam náhodou nenechala nebo aby si mě nevzal nějaký jiný cizí pán.
 V pondělí jsme nechodili na cvičáček, ale na nádraží, trénovat snášenlivost hluku a taky těch velikých nesmyslů, co jezdí po kolejích. Chodili jsme po peróně, nastupovali a zase vystupovali z vagónů, taky trénovali chůzi po schodech. Na trénink na nádraží se mnou jezdila panička i v neděli, protože tam bylo hodně lidí, tak abych si na ně zvykal. Šlo mě to dobře, oni chodili kolem mě a chválili, jak jsem šikovný pejsek.



           
               
             Každý druhý týden jsme chodili trénovat hromadně i do města, hlavně do obchodních domů. Tam jsem jezdil výtahem a po  jezdících schodech, to mě moc bavilo. Když bylo venku opravdu krásně chodili jsme plavat na řeku. Jé, já se bál. Bylo to takový veliký, mokrý a studený. Jakmile tam šla i panička, jsem šel za ní a potom už jsem chodil sám a dobrovolně. To bylo  krásné a hezky mě to ochlazovalo kožíšek v těch ukrutných vedrech. Doma jsme měli taky něco podobného, ale tam se mi nechtělo po schodech. Na řece to bylo lepší, tam jsem mohl skákat i šipky za balónkem. Doma v bazéně
jsem si tedy jenom máchal čumáček a pacičky.



               
   
         Běžel čas a já rostl jako z vody, maminka za mnou vlála vždycky, když jsem se rozhodl jít jinam, než chtěla ona.Trpěla mi to dost dlouho a to jen proto, že pan cvičitel řekl, že jsem ještě mrně a že si mám užít mládí. Tak jsem si užíval a maminku bolela záda, jak jsem jí tahal. Ovšem nastal den, kdy mi bylo 6 měsíců a já, jako obvykle vtrhnul do branky na cvičiště jako velká voda.
Tam na mě čekalo překvapení. Po absolvování klasického výcviku na překážkách, mi pan cvičitel natáhl škrťáček a šli jsme poprvé na trénink chůze u nohy. Já cukal, kňučel , s paničkou mával, ale pak pan cvičitel jednou ukázal, jak na mě a už jsem chodil, jako ovečka. Párkrát jsem se to ještě zkusil, jestli nebudu moct tahat, ale hned jsem jí měl a zase jsem cupkal jako baletka. Od té doby jsem i mimo cvičiště začal chodit vedle nohy na procházky, které jsme postupně prodlužovali. Když  jsem si myslel , že už všechno umím, přišlo další překvapení.



                 
         
               Jako poslední jsem se učil odložení. To mi ale musel být už rok. Šlo mi to tedy moc dobře. Jenom  jednou jsem se snažil klást odpor a to se mi nevyplatilo. Dostal jsem na výcvik pícháček a  bylo to. Od té doby poslouchám na slovo. Teda skoro na slovo.

                 Všechna tato cvičení jsem cvičil společně se všemi pejsky celý rok. Na  konci listopadu mě pan cvičitel moc pochválil a řekl, že máme za sebou základní  výcvik. A taky že jsem byl moc šikovný a poslušný pejsek.
 Už se těším, až bude zase pěkné počasí a půjdeme se zase podívat za mými  kamarády na cvičiště. Tentokrát budu já ten veliký a šikovný pes, který už to umí  a budu štěkat na všechna mrňata, co se přijdou učit poslušnost.
 

Váš Irísek 13.5.2012  

TOPlist
TOPlist